Našim prvním rodinným psem byl jezevčík. Dali jsme mu jméno Zorka. Stala se kamarádem mým synům. Zorka byla tipickým jezevčíkem. Občas se urazila,byla tvrdohlavá, ale kluky milovala. Pozorovat ji bylo úsměvné. Když ji bylo 10 roků objevily se u ní problémy s páteří. Pan doktor ji napíchal injekce, nařídil ji klid a teplo (bylo to v zimě). Ze Zorky se stala starší usedlá psí dáma. Na jaře začala Zorce dělat společnost Bavorská Barvářka Nika.. A tak jsme měli fenky dvě . Zorinka se s příchodem štěněte vrátila do svých mladších let, ujala se Niky a učila ji.Když byly Nice tři roky, Zorinka v noci v klidu odešla. Zase jsme měli jednoho psa. Nika byla velice pěkná, ale její maminka nestihla před jejím narozením vykonat „loveckou zkoušku“ a tak nebyla uchovněna a tudíž Nika byla čistokrevný „bezpapírák“. Nám to ale nevadilo. Nejsme myslivci a tak byla Nika rodinným psem.Chodili jsme s ní na toulky přírodou, nikdy nám neutekla za zvěří, držela se nás. Měla nás prostě ráda. V jedenácti letech se u ní objevil problém s mléčnou žlázou. Trvalo to rok a pak opět za námi přišel pan doktor. Tím doktorem byl MVDr. Černý z chovatelské stanice Corlag Gi. .
Smutek z odchodu Niky nám pomohl zahnat pejsek z plemene Welsh Corgi Cardigan Damian Corlan Gi. Čekali jsme na něho celých 6 měsíců. Když jsme si ho 20.3.2004 přivezli domů vážil